Tenhle blog není deníčkem a nikdy neměl aspiraci jím být. Proto mi snad odpustíte tak pozdní uveřejnění fotek, které následují. Jsou z příjemného odpoledne s krásnou Foly. Jsou staré, na kyberprostor, ale pro mě jsou stále vyjádřením stylu, který mě baví.
Jsem NÁPLAVA, NAPLAVENINA, VIDLÁK, BALÍK. Turistka? Maloměšťačka? Jenom protože jsem z malého města? Ale jděte!
Kožené šortky ve stylu Alexanedra Wanga dorazily do mého šatníku. Jsou splněným snem: jsou fascinátorem, noho-prodlužovačem, jsou z perfektně opracované kůže a jsou pohodlně vypodšívkované. Sedí kde mají a ukazují, co mají. Jsou s třásněmi. (Uáá!)
A kdyby tenhle článek psaly ony, řekla bych, že jsou dost egocentrické na to, že jejich smyslem je krýt zadek.
Ráda koukám na Zoufalé manželky a konejším se tím, že jsou pro mě jediným kontaktem s angličtinou. I když se s ní stýkám poměrně často (rozuměj POŘÁD) při studiu. Potom si vždycky říkám, že čtená odborná angličtina dobrý, ale co pak ta mluvená? Kdybych na ty manželky nekoukala, jak bych potom trénovala poslech? A mé feministické já skučí.